Globální platformy a v čem jsou hrozbou

Globální platformy s disproporční tržní silou

Sociálními sítěmi s dominantním postavením na svých trzích myslíme především

  • Facebook (2,7 mld uživatelů ve světě, přes 5 mil. v ČR, hodnota 140 mld usd, vlastní také Instagram s 2,4 mil. uživatelů v ČR)
  • Twitter (přes 300 mil. uživatelů ve světě, přes 400 tis. v ČR, hodnota 4,5 mld usd).

Speciálním případem je firma Alphabet (hodnota 1000 mld USD), která provozuje sociální síť YouTube (1,8 mld uživatelů ve světě, 5,7 mil. v ČR) na sdílení videí, největší světový internetový vyhledávač Google (přes 1 mld uživatelů ve světě, 90% tržní podíl, pouze v Rusku, Číně a ČR existuje významný lokální konkurent, u nás Seznam) a mnoho dalších populárních služeb s disproporční tržní silou (např. Gmail, Chrome, Maps nebo Gsuite). Google není sociální sítí, ale výsledky vyhledávání bývají také předmětem cenzurního zásahu. Proto má někdy smysl mluvit souhrnně o globálních platformách pro digitální obsah vytvářený uživateli.

Odhaduje se, že Google u nás ročně utrží kolem 6 mld Kč. Dle účetní závěrky v roce 2019 firma státu odvedla 9,6 mil. Kč (0,16 % hrubých tržeb).

Jen za druhý kvartál 2020 zasáhl Facebook proti 22,5 milionu příspěvků, což je skoro desetinásobek ve srovnání s jarem 2018. Dále zablokoval také 3,3 milionu příspěvků na Instagramu.


Proč se jimi zabývat a co je v sázce

Podle definice je cenzurou “kontrola a omezování sdělování informací hromadnými sdělovacími prostředky, obvykle tiskem či dalšími veřejnými médii, veřejnými proslovy, dopisy apod. Je prováděna státem, případně stát přenáší její výkon na spřízněné subjekty.”

Vzhledem k tomu, že globální platformy čím dál více zasahují do politické soutěže a čím dál ochotněji vyhovují tlakům některých států na cenzuru (Čína, Vietnam, Brazílie, Německo, Francie), je potřebné, aby vláda ČR zajistila ústavní právo na svobodu projevu i na těchto de facto monopolních veřejných fórech.

Hlavní důvody k tomu jsou tyto

  • Svoboda projevu je základní podmínkou demokracie
  • Globální platformy zneužívají prakticky monopolního postavení pro šíření informací ovlivňujících politickou soutěž
  • Firmy provozující tyto platformy mají sídlo v zahraničí, v ČR platí oproti jiným směšně malé daně a přitom získávají větší míru vlivu ve veřejném prostoru než komunikační kanály státu
  • Vlivové skupiny neúspěšné v politické soutěži prosazují stále agresivněji svoje názory umlčováním svých oponentů s pomocí globálních platforem
  • Policejní složky jsou zahlcovány kontrolou obsahu na sociálních sítích a vyšetřováním hromadných oznámení na údajné verbální trestné činy. Nestíhají se pak věnovat jiným formám kriminality s větším dopadem v reálném světě.
  • Umlčování hlasů jedné části společnosti může vést k přesunu nespokojenců na jiné sítě, což povede k další fragmentaci společnosti a většímu uzavření do vzájemně izolovaných bublin.

 

8 komentářů u „Globální platformy a v čem jsou hrozbou“

  1. Důležitým aspektem je také právní status služby (platforma vs vydavatelství), kdy jak FB, tak Google řadí samy sebe mezi „platformy“. To znamená platforma ve smyslu technologické infrastruktury, umožňující komunikaci, jako např. telefonní síť. Provozovatelé platforem platí mnohem nižší daně než „vydavatelé“, ale nesmí zasahovat do obsahu, který je uživateli platformy sdělován.
    Jak FB, tak Google a další se řadí k platformám a platí nízké daně, ale chovají se jako vydavatelé. Je otázka, zda by toto šlo napadnout a tlačit je buď k omezení cenzury, nebo placení vyšších vydavatelských daní. Tuto taktiku zvolila Trumpova administrativa a zahájila několik soudních sporů. Je ale otázkou, jak by tomu bylo v Evropě, kde se již podařilo do zákona přímo prosadit cenzuru pod záminkou boje s „nenávistí“ apod.

    1. Ano, toto je jeden ze základních směrů možného narovnání poměrů. V USA se týká článku 230 zákona CDA.

  2. Dobrý den,
    souhlasím s většinou bodů, jen poslední odstavec o přesunu uživatelů na jiné sítě je trochu v rozporu s výše uvedeným tvrzením a monopolech a o tom, že neexistují žádné skutečné alternativy k těm “velkým hráčům”.

    1. Žádné alternativy ke gigantům typu Facebook nebo Twitter (ve smyslu hodnoty sítě, která je primárně určena počtem propojení) dnes skutečně neexistují. Kdyby však časem vznikly a z Facebooku by odešlo významné množství uživatelů (v řádu desítek procent) např. na sítě Parler, Gab nebo jiné, je otázkou, zda by bylo společensky prospěšné mít komunikaci občanů různých politických názorů takto striktně oddělenou. To totiž povede k vykopání ještě větších příkopů mezi tábory a smysl demokracie jako veřejné debaty se bude vytrácet.

      1. Zdá se tedy, že základní otázka zní, jak zachovat v internetové diskuzi pluralitu, jak ji kultivovat, aby se nezvrhla v destruktivní konfrontaci, nebo prosté prosazování agendy zájmových skupin. Základní problém už je zřejmě v předpokladu, že se všichni diskutující touží vskutku dohodnout na kultivaci společného názoru, či kompromisního řešení. Tak, jako ve fotbale – vždycky musí existovat „sudí“, bdící nad dodržováním sdílených pravidel. Ten však bude vždy stranou, která samu sebe pociťuje jako poraženou, podezírán ze zaujatosti a aktivismu. Možná by řešením bylo zřízení jakýchsi názorových „think – tanků“, kde by názorově proti sobě stojící skupiny nejprve kultivovali svá stanoviska, zvolily jejich mluvčí a obě strany paritně delegovaly obecně důvěryhodné osoby do dozorčího orgánu, který by své zásahy musel provádět transparentně a zdůvodňovat je . . . Takto vystavěná diskuzní platforma by možná byla daleko atraktivnější než větrné diskusní bouře plné hate speech a hysterických zkratek osob v podstatě diskuze neschopných.

        1. A nebylo by jednodušší se prostě vrátit ke stavu, který na sociálních sítích panoval před lety, tj. aby byl každý správcem svého kanálu bez zásahu „operátora“ do vlastního obsahu? Americký návrh zákona třeba uvažuje právo (nikoli povinnost) každého uživatele si „cenzorní“ filtr vypnout.

          1. – to by bylo jistě hezké. Obávám se však, že i mimo informační giganty provozující platformy existují mocné síly (v podstatě kterým politika těchto gigantů nakonec podléhá), které mají zájem svobodnou diskuzi „moderovat“ a využívat tak technologický potenciál kolektivního „mind programmingu“ ve svůj prospěch, nebo prospěch svých klientů. Vzpomeňte na Cambridge Analytica. I u nás (kromě vámi uvedených Elfů, či “ Demagoga“ existuje řada dalších platforem, PR organizací a „think tanků“, které mají za cíl „prosazování hodnot“ (např. Evropské Hodnoty“), nebo bránění „bezpečnostním hrozbám“ (např Prague Security Studies Institute). Konec konců – stát něco podobného organizuje ve svém centru proti hybridním hrozbám (právník nejsem – a netuším tedy, zda takto zdůvodněná cenzura je, či není porušením ústavního principu – svobody slova). Dostáváte se požadavkem na plnou svobodu slova zajištěnou ve virtuálním prostoru na pole bezpečnostních geopolitických zájmů – a jistě tedy tušíte, jak může konfrontace občanské aktivity s takovýmito silami dopadnout . . . Tím pochopitelně neříkám, že tato snaha z hlediska vyššího principu mravního není oprávněná, anim, že vyjasnění stanovisek v této věci není žádoucí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *