STOP CENZUŘE: Odpovědi na nejčastější námitky k naší petici

Někteří na svých profilech také cenzurují a to nám prý nevadí. I my sami to občas děláme. Svoboda slova se zneužívá k šíření lží a nenávisti. A globální platformy jsou soukromé firmy a proto si mohou dělat, co chtějí. Nemůžeme prý omezovat jejich podnikání. To jsou asi nejčastější námitky proti naší petici STOP CENZUŘE, se kterými se v diskusích setkáváme. Tak se na ně pojďme podívat.


Některé známé osoby (chodí nám příklady politiků a jiných celebrit) na svých profilech také cenzurují a to nám nevadí. I my sami to občas děláme.

To je docela úsměvný argument svědčící o nepochopení principu sociálních sítí a rozdílu v tom, co může dělat „operátor“ a co uživatel, který si v síti spravuje svoji vlastní „linku“. Snad každý jsme někdy típnuli hovor otravnému prudiči, který nás obtěžoval, protože o tom, s kým a o čem komunikujeme na vlastním čísle, rozhodujeme jen my. Ale kdyby naše hovory přerušoval sám operátor podle toho, co si povídáme, chtěli bychom vidět troufalce, který bude říkat, že je to soukromá firma a má na to právo.

Ano, i my jsme někdy smazali komentář na svých stránkách, když obsahoval vulgarity, nebo na nich dokonce zablokovali autora, který opakovaně urážel nás či ostatní a nebral naše varování vážně.


Svoboda slova se zneužívá k šíření lží a nenávist
i

Svoboda slova je i svobodou mýlit se a sdělovat nepříjemné věci, které se někomu nemusí líbit. Pokud se nejedná o pomluvy, přímé výhružky násilím nebo jiné činy, které jsou trestné (což je na posouzení soudu, nikoliv studentů v neziskovkách, které si na soudy jen hrají), nesmí být nikomu upřeno právo svobodně se vyjadřovat.

Většinu výroků, zvlášť těch o budoucnosti, nelze jednoznačně ověřit a vynést soud o míře pravdivosti. Ostatně teď, v době covidové, to vidíme zřetelně. Pravda je sice jen jedna a vždy vítězí, ale každý má o ní poněkud jinou představu související s jeho hodnotovým ukotvením. Bylo to tak od pradávna a tak nechme na každém, ať posoudí, komu a čemu bude věřit. Úspěšnost se přece vždy odvíjela od schopnosti vyhodnocovat informace a tedy rozlišovat pravdu a lež.

Myslíme si, že velká většina dá přednost svému úsudku než neprůhledným algoritmům nebo špatně placeným brigádníkům z druhého konce světa, kteří nerozumějí naší řeči. Jakmile totiž vznikne komise nebo výbor, která má rozhodovat o pravdě, ocitneme se na cestě do totalitního světa a v nekonečné smyčce otázky, kdo má hlídat hlídače. Více v sérii článků Chvála pochybnosti.


Globální platformy jsou soukromé firmy a proto si mohou dělat, co chtějí. Nemůžeme omezovat jejich podnikání.

Jsou to soukromé firmy, které mají dominantní postavení na svých trzích. Na to pamatuje zákon o hospodářské soutěži či jeho obdoby v jiných zemích a podle něj dochází v různých oborech po celém světě k regulaci a ochraně spotřebitele. Vzpomeňme např. rozdělení firmy AT&T nebo opatření vůči Microsoftu v případě prohlížeče Explorer.

Problém je totiž zneužívání dominantní pozice na šikanu svých zákazníků a diskriminaci konkurence. V případě globálních sociálních sítí a vyhledávače je to mnohem nebezpečnější, neboť dochází ke skrytému ovlivňování veřejného mínění a politické soutěže, což může vyústit k ovlivnění výsledku voleb. Na nás je se rozhodnout, zda je důležitější zachování demokracie nebo absolutní nadvláda globální korporace, která u nás navíc neplatí žádné daně.

Nevoláme po legislativních opatřeních, které budou firmy stát extra náklady. Chceme vrátit uživatelům právo návratu k předchozímu stavu – než některé vlády donutily korporace k masovým zásahům do obsahu pod hrozbami drastických sankcí. Nová cenzurní pravidla pak platformy vynucují i na uživatelích v jiných zemích, kde to vlády nepožadují, resp. si to ani neuvědomují. Právě takovým zásahům do podnikání chceme v ČR zamezit a cenzurní povinnost z firem sejmout. Více v článku Zaplať svou libru masa.

16 komentářů u „STOP CENZUŘE: Odpovědi na nejčastější námitky k naší petici“

  1. Takový malý námět k zamyšlení: Co když to celé co se ve světě děje, tedy cenzura, centralizace moci a úlet k pseudohodnotám, je tu od toho, abychom si uvědomili, že se budeme muset naučit více spolupracovat? Protože pouze tak, naše společnost přežije a po té opět postoupí na žebříčku evoluce.

    1. Jak chcete spolupracovat s někým, kdo vám chce vzít jednu ze základních svobod? Ale vy to možná myslíte tak, že by měla více spolupracovat druhá strana, tj. ti, kterým tyto nové formy cenzury vadí, ať už mají v jiných věcech politické názory různé. Ano, právě o to se snažíme naší peticí a těmi aktivitami kolem.

    2. Vzorec problému je takový, že právě ti „progresivně moderní“ obhájci, kteří běžně používají rétoriku, jakou jste právě teď použil i vy, jsou ti, kteří odmítají spolupracovat a vzbuzují nenávist vůči lidem s „kontroverzní“ myšlenkou. Kdokoliv navrhuje, že mainstream by mohl být špatně, i kdyby jen neutrálně za účelem debaty se musí odříznout od společnosti, a nesmí se s ním spolupracovat. Jedinou výjimkou jsou případy, které se dostanou na veřejnost, nebo již veřejně známé osobnosti, protože tam to tak úplně nejde, ale stále čelí neustálým útokům a nenávistí ze všech stran. Ale já se nechci bránit o život u každé druhé debaty které se zúčastním. Právě ti lidé, kteří mluví o spolupráci, toleranci a „bojují“ proti „hate speech“ mají největší neochotu spolupracovat, největší netoleranci a nejvíc nenávidí kohokoliv kdo říká něco co nechtějí slyšet.

  2. Ano, argument o cenzuře názorů soukromými frimami na jejich platformách jsem také slyšela. Takový argument je jen lež a urážka svobody člověka. I soukromé firmy se ve svých praktikách a činnostech musí řídit ZLPS (Základní litina práv svobod). Tedy cenzurovt mohou, ale ne svobodu projevu a zakazovat myslet a myšlenky zveřejňovt. Když nechtějí toto respektovat, ať jdou dělat něco jiného.! A je tristní, že světové platformy vlastní soukromé firmy (nerespektující základní práva). Veřejný prostor by měl zůstat veřejný a nikoliv soukromý prostor! S pozdravem Světu mír, Evropě Evropu bez U a bez K, Čechům referenda! Carpe diem 🙂

  3. Ty nediktuj mně co mám zveřejňovat, já nediktuji tobě co máš zveřejňovat. napsal:

    Kdyby byla petice PROTI zasahování politiků (pokuty apod.) do soukromé firmy tak podepíšu, politici takto cenzurují….

    Ale podepsat právě, že ještě větší zasahování politiků do soukromé firmy ? A víte, že toto “ zasahování“ má taky svoje nálady a mě nutíte je taky sponzorovat ikdyž to nechci ? A víte, že nerespektování soukromého vlastnictví je základem každé solidní diktatury?

    Kdyby Hitler respektoval soukromé vlastnictví tak nebyl holoucast ani 2. světová…. proto ctěme aspoň my (když už toho nejsou schopni politici) soukromé vlastnictví jinak vám někdo zítra napochoduje do obýváku a řekne že tam vyvěsí svoji vlajku a vy nemáte právo mu to nedovolit, protože „cenzura“

    Můj dům/ auto/ web/ noviny/ hospoda – moje pravidla a pokud mě někdo násilím donutí, že tam musím zveřejňovat JEHO názory je to DIKTATURA !

    1. Jednoduše řečeno: Pokud jako soukromník budete poskytovat telefonní služby, bude vám houby do toho, o čem se lidé jejich prostřednictvím baví. V opačném případě porušujete demokratický princip svobody slova.

    2. Když korporace dosáhla takového rozměru, že ovládá komunikaci v životě většiny lidí v naší zemi, jakmile si začne diktovat které komunikace jsou v pořádku a za které se trestá, nežijeme už v demokracii.

  4. Tento argument není ojedinělý, ale zapomínáte na zásadní rozdíl mezi médiem a sociální sítí jako neutrální platformou. Kdyby se tyto platformy prohlásily za médium jako každé jiné, platilo by přesně to, o čem píšete. Ale nesly by odpovědnost za veškerý svůj obsah a kdokoli by je mohl žalovat za nějaký příspěvek. Jenže oni nejsou médiem, kde redakce vybírá a rediguje obsah z toho, co jim někdo pošle. Jejich podnikání je založeno právě na modelu, kdy jako operátor poskytují infrastrukturu, na níž si uživatelé publikují svůj vlastní obsah, do kterého nikdo cizí nezasahuje.

    Navíc ani soukromé firmy si nemohou dělat, co chtějí. Musí respektovat zákony dané země a v případě monopolního postavení nebo zneužívání dominantní pozice na trhu bývají omezovány regulacemi. Více najdete v článku https://kechlibar.net/2020/10/10/vymen-celou-kuchynskou-linku-aneb-co-je-to-vendor-lock-in/

    1. Já úplně nesouhlasím s tím, že sociální sítě nejsou médiem, ale pouze platformou / poskytovatelem infrastruktury. Jelikož tím, že zasahují do obsahu (mažou či blokují příspěvky nebo blokují jednotlivé uživatele) ho de facto redakčně upravují a tím se stávají médiem. A je úplně jedno, zda obsah upravuje člověk, nebo algoritmus.

      Na zákonodárci, potažmo na celospolečenské diskuzi pak je, najít nějaký konsenzus v tom, zda tento typ médií chceme nějakým způsobem regulovat a nastavit jim právní rámec fungování (tedy nejen, že mají zamezovat šíření nenávistných příspěvků – pomíjím, že toto je dnes dovedeno ad absurdum – ale že musí také dodržovat základní lidská práva, kterým je právě i svoboda projevu a zákaz cenzury), anebo je regulovat nechceme, odpovědnost za příspěvky necháme výhradně na uživatelích a dáme těmto médiím absolutní svobodu v tom, komu a jak budou svoji službu poskytovat. Ale je nesmysl po Facebooku na jednu stranu chtít, aby reguloval příspěvky (co do nenávistného obsahu), ale zároveň mu nedávat žádné vynutitelné mantinely této obsahové regulace, které by zajistily dodržování i ostatních lidských práv a svobod.

      Je taky třeba brát v úvahu to, že pokud dáme sociálním sítím absolutní svobodu v rozhodnutí o tom, komu své služby budou poskytovat a jak, bude pak nutné a taky spravedlivé dát i ostatním soukromým podnikatelům v jakémkoli oboru stejnou možnost volby dle vlastního libovolného klíče (třeba zrovna dle politického názoru, jako to dělá FB nebo Twitter), protože jsou to přece také soukromé subjekty a „komu se to nelíbí, ať je nevyužívá“. Nejsem si ale jistá, jak dlouho by takto společnost vydržela fungovat a jak by se to líbilo soudům.

      To, co Facebook a spol. dělají, je prostě diskriminace na základě politického či jiného názoru, jelikož na základě nějakého názoru omezují přístup ke své službě. Je zvláštní, že tento druh diskriminace dnes již mnoha lidem vůbec nevadí (dost často to naopak kvitují nebo se na tom dokonce sami podílejí), zatímco např. diskriminace na základě náboženského vyznání či rasy by vyvolala bouři nevole (samozřejmě pokud by se nejednalo o diskriminaci bílé rasy, ta už dneska taky nikoho nezajímá). Z mého pohledu je to však pořád diskriminace, jedno z jakého důvodu.

      Stejně jako nevidím rozdíl mezi např. hotelem a sociální sítí v tom smyslu, že oba subjekty poskytují nějakou službu a tudíž by, co se týče lidských práv, měly dodržovat stejná pravidla, tak nevidím rozdíl v tom, když mi někdo omezuje přístup ke svým službám na základě mého politického přesvědčení, nebo na základě náboženského vyznání či rasy. Realita je však taková, že pokud by FB někoho zablokoval, protože je muslim nebo černoch, byl by oheň na střeše, ale pokud mě zablokuje proto, že šířím svoje názory sympatizující s nějakou „politicky nevhodnou“ osobou, tak je to v pořádku. Dokladem tohoto nestejného přístupu k jednotlivým svobodám je bohužel i rozhodnutí Ústavního soudu ve známé kauze ostravského hotelu.

      Je otázkou, zda je pro nás tedy důležitější, aby si soukromé subjekty samy určovaly, komu svoji službu poskytnou, protože stát „nemá právo jim do toho zasahovat“, anebo je pro nás důležitější, aby nikdo nebyl omezován na základě své rasy, náboženského vyznání, pohlaví ale ani (politického) názoru v přístupu ke službám, a tím pádem je nutné podnikatele v tomto ohledu nějak usměrňovat a nastavovat jim mantinely. A to i Facebooku a dalším sociálním sítím.

      Já osobně se přikláním k té druhé variantě, jelikož si neumím představit, že pojedu na dovolenou a hotel budu hledat nikoliv podle běžných parametrů jako je hodnocení, lokalita, cena a komfort, ale podle toho, kde poskytují ubytování lidem mé rasy, náboženského vyznání a politického přesvědčení. To mi do 21. století úplně nesedí.

      Je opravdu paradoxní, že absolutní svoboda může v konečném důsledku dát vzniknout mnohem nesvobodnějšímu prostředí, než její mírné omezení základními právními pravidly.

      1. Myslím, že si rozumíme. Napsala jste to celé velmi trefně. Platformy se zatím nepřihlásily k tomu, že fungují jako média, protože by tím ztratila ochranu před žalobami. A takové jasné vymezení od nich potřebuje stát vynutit. Buď jako média s možností zasahovat, ale s plnou odpovědností za obsah, a nebo jako neutrální platformy (což přestávají být) bez možnosti svévolně zasahovat do obsahu.

  5. Je zajímavé, že zrovna váš první argument je tak nekvalitní. Mobilní operátoři jsou silně regulované odvětví a nemůžete se jim klasicky tržně tvořit konkurence. Z tohoto důvodu dává smysl, že jsou regulovaní. V tomto případě potřebujeme chránit zákazníky, ale pouze z důvodu, který stát sám vytvořil. Řešením je deregulovat mobilní operátory a určitě to není argument, který má sloužit jako záminka pro zákaz ostatním tržním soukromým firmám, kterým může každý kvalitní programátor vytvořit konkurenci, poskytovat takovou službu jakou chtějí.

    Mám pocit, že Vávra se o tomto argumentu bavil s Urzou, ale poté co ho Urza vyvrátil jenom nenápadně přešel na jiné téma.

  6. Podstatou Urzova argumentu bylo přesvědčení, že poté, co uživatel při vstupu na facebook podepíše smlouvu, která veškerá práva ohledně nakládání s obsahem převádí na poskytovatele, je tento z obliga a jeho postup je za všech okolností legální.
    Tak tomu však není.
    1) Urza vychází z úzké optiky (nehledě na jeho výhrady k existenci demokracie a etatismu vůbec), kdy je facebook pojímán pouze jako podnikatelský záměr, pro který platí pouze podmínky hospodářské soutěže. Fenomen facebook však nelze v žádném případě nahlížet pouze z tohoto hlediska. Je to realisticky vzato též fenomen sociologický. Pokud jej jakákoli společnost ať už z jakýchkoli důvodů masivně používá jako komunikační platformu (dominantní postavení na trhu), může moderování obsahu z jakéhokoli hodnotového hlediska vést k subliminárnímu ovlivňování reálného chování širokých společenských vrstev. K tomuto jednoznačnému závěru by však diskutéři potřebovali mít nějaké znalosti z neurofyziologie a současných metod propagandy, kterými bohužel nedisponují. Majitel této služby tak dostal do ruky nástroj, který jej zásadním způsobem zvýhodňuje ve společenské diskuzi o politické soutěži a možnost zásadním způsobem ovlivňovat netransparentním způsobem její výsledky, aniž to běžní uživatelé tuší. Pokud padne námitka spekulativity takového předpokladu, stačí myslím jako odpověď heslo „Cambridge Analytica“. Pokud bychom tento mechanismus připustili, likvidujeme tak základní podmínku existence demokracie.
    Navíc: – Pokud soukromá společnost nerespektuje a nezaručuje na poskytované platformě svobodu slova v míře dané zákonem (bez ohledu na to, zda je – či není – soukromá, či veřejná), je otázkou, zda taková společnost svojí činností nekoná v rozporu se zaručenými svobodami dle platné ústavy a nepřispívá tak k destrukci demokracie, což by bylo v rozporu s platnými zákony. Pokud své pravidla navíc mění retroaktivně, může být – bez ohledu na podepsanou smlouvu – její konání v rozporu s dobrými mravy, což je v ekonomické části platné legislativy rovněž ošetřeno. V takovém případě by smlouva mohla být zneplatněna, jako zjevně nevyvážená, tedy podvodná.

  7. Dobrý den,

    neuvažovali jste o vybírání příspěvků, založení nějaké nadace apod., aby Vaše snaha mohla mít větší dopad?

    V každém případě moc děkuju za tuhle iniciativu!

    1. V těchto dnech už finalizujeme proces přípravy. Do konce ledna bychom měli být založení a naši podporovatelé nám budou moci začít posílat finanční příspěvky. Brzy se dozvíte aktuální informace o tom, co od února chystáme.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *